Trakční alopecie a Trichotillomania

Trichotillománie a trakční alopecie jsou chronické návykové poruchy charakterizované opakovaným tažením vlasů, které vede k alopecii. Běžně se objevuje u dětí a dospívajících, častokrát se projeví i v dospělosti v důsledku profesních či tradičních, zvyklostných vzorců chování jedince.

Trichotillomanie

Trichotillomanie je porucha, při níž dochází k opakovanému vytahování vlasů či tělesného ochlupení. Dochází nakonec až k viditelnému a výraznému úbytku vlasů. Označení trichotillomanie použil francouzský dermatolog Francois Henri Hallopeau již v roce 1889. Tento problém však byl popsán již v dílech Hipokrata. Objevuje se také v dílech Williama Shakespeara, trichotillomanie se zmiňuje v Romeovi a Julii i V králi Janu.

Název Trichotillomania vznikl spojením řeckého slova Thrix - vlasy a slov Tillein - tažení a Mania - šílenství.

Trichotillomania je zařazena mezi obsedantně-kompulzivní, tedy nutkavé poruchy . Objevuje se spíše u žen než u mužů. Nemoc zvykne propuknout mezi 5. a 12. rokem, objevit se však může v jakémkoliv věku.

Spouštěčem trichotillománie bývá stresující událost či zážitek - například rozvod rodičů, ztráta milovaného člověka či ztráta zaměstnání. V ojedinělých případech se trichotillomanie objevuje pouze během spánku.

3 podtypy trichotillománie

Popsané byly tři podtypy trichotillománie:

• Trichotillománie se časným nástupem - objevuje se u malých dětí, většinou mladších 8 let. Tato forma obvykle nevyžaduje žádnou léčbu.
• Podvědomá trichotillománie - objevuje se tehdy, když je člověk něčím zaměstnán, například při čtení. Tento podtyp se týká 75% pacientů.
• Cílená trichotillomanie - objevuje se při plném vědomí pacienta, souvisí se silným nutkáním tahat si vlasy.

Postižená může být každá část těla - může jít o vlasy na hlavě - 75%, také řasy - 53%, obočí - 42%, ohanbí - 17% i bradu - 10%. Pokud jde o hlavu, jsou nejčastěji postiženy frontoparetiální část a temeno. Nejméně často se problém týká záhlaví. Pokud jde o řasy, týká se problém pouze horního víčka. I to je pomůcka jak odlišit trichotillomanii od alopecia areata.

Vytrhané místa při trichotillománii se nacházejí obvykle na opačné straně vzhledem k dominantní ruce (tedy u praváka vlevo, u leváka vpravo). Může přitom jít o více než jedno vytrhané místo. Ložiska mívají nepravidelný tvar, bývají na nich polámané vlasy různých délek. Na okrajích jsou normální až dlouhé vlasy.

Vytrhané místa nevykazují obvykle známky zánětu, lze však nalézt příznaky odřenin, ztluštění kůže jako důsledek dlouhodobého dráždění či pozánětlivé hyperpigmentace.

Léčba trichotillománie

Jak bylo zmíněno již výše, při trichotillománii se jedná o psychický problém s dermatologickými nálezy. Vyznačuje se nutkavým vytrháváním vlasů, výsledkem čehož jsou řídké, zničené, polámané vlasy v postižené oblasti. Neschopnost kontrolovat vytrhávání vlasů může z dlouhodobého hlediska vyústit do alopecie.

Někteří jedinci, kteří si vytrhávají vlasy je navíc i jedí, což je stav zvaný Trichofágie. Je to velmi nebezpečný stav, který třeba rychle řešit . Vlasy nejsou jedlé a v žaludku se z nich může zformovat koule. To může vážně podráždit žaludeční sliznici, což vede k závažné ulceraci. Na trichofágii je možné i zemřít.

Léčebné procedury při trichotillománii musí být multidisciplinární. Problém pomáhá léčit dermatolog, ale hlavně psycholog či psychiatr, aby byla léčba účinná a zabránilo se recidivě.

Trakční alopecie

Trakční alopecie je definována jako ztráta či padání vlasů způsobené opakovaným či trvalým a dlouhodobým napětím, které působí na vlasy. Nejdříve byla označována jako alopecia groenlandica, což odkazovalo na vypadávání vlasů způsobené ztuha sepnutými a vyčesanými vlasy jaké nosí dívky a ženy v Grónsku. A přestože se trakční alopecie objevuje převážně u žen afrického původu, byla identifikována i u široké populace. Týká se například sestřiček, baletek, nebo i Sikhů (chlapců i mužů). Samotný výzkum přesvědčivě prokázal, že určité tradiční postupy úpravy vlasů se podílejí na rozvinutí trakční alopecie.

Trakční alopecie je nejizvový typ alopecie a pokud se podchytí hned v prvních stádiích, je zcela reverzibilní. Z dlouhodobého hlediska však může vyústit až do trvalého zjizvení tkáně na vlasové pokožce. Je dobře známo, že trakce způsobuje zánětlivou, někdy subklinickou folikulitidu. Přesný mechanismus, který vede od zánětu folikulů k poškození folikulů a následnému padání vlasů, je třeba ještě objasnit. Svou roli zde pravděpodobně hraje i postupná miniaturizace folikulů.

Predispoziční faktory na rozvinutí trakční alopecie

Predispozice na vznik trakční alopecie lze rozdělit do dvou hlavních kategorií:

• traumatický způsob úpravy vlasů
• aplikace chemických látek či tepla na vlasy

Kombinace obou navíc výrazně zvyšuje riziko trakční alopecie. Pokud si tedy upravujete vlasy způsobem, který způsobuje bodání či bolest, zvyšujete si sami riziko trakční alopecie.

Rizikovými účesy jsou těsné copy, dredy, různé copánky. Problematické je i prodlužování vlasů. Rovněž účesy, při kterých se používá velmi mnoho sponek.

Hlavní podtypy trakční alopecie

Dvě hlavní kategorie trakční alopecie jsou:

• marginální trakční alopecie
• nemarginální trakční alopecie

První z nich, marginální, je mnohem běžnější a projevuje se jako pásová ztráta vlasů podél obličeje či na čelní linii vlasů. Připisuje se nevhodným traumatickým účesům. Nemarginální trakční alopecie může být způsobena sponkami nebo utaženými drdoly.

Prvními klinickými příznaky trakční alopecie bývá perifolikulární zánět v těch částech vlasové pokožky, na kterou byl vyvíjen největší tlak. Pokud se problém neřeší, může se přetavit až do folikulocentrických papulí a pustulí.

Pacienti mohou pociťovat postupně několik symptomů, bodání a zvýšenou citlivost během úpravy vlasů. Při trakční alopecii zůstávají na postižené oblasti zachované drobné chloupky.

Prevence a léčba trakční alopecie

Prevence je nedílnou součástí managementu trakční alopecie, protože při likvidování tahání vlasů dokáže zastavit padání vlasů ještě než se tento problém stane permanentním. Důležité je uvědomit si, že se trakční alopecie rozvíjí již v dětství a pubertě. Řešením je volba volných účesů, vyhýbání se rizikové úpravě vlasů teplem a chemickými látkami. Důležitým znamením, že se možná jedná o trakční alopecii, je bolest objevující se během tvorby účesů.

Medikamentózní léčba má smysl po uvědomění si problému a minimalizaci vyvíjeného tahu na vlasy. Při zánětu se používají antibiotika či kortikosteroidy. Vhodné na podporu růstu vlasů je používání vlasových aktivátorů, dobrou volbou jsou i vitamíny na vlasy.