Prognóza u pacientů s rakovinou prostaty

Prognóza karcinomu prostaty závisí na stupni rakoviny a stupni diferenciace.

• Diferenciace znamená to, do jaké míry se rakovina podobá normální tkáni. Uvádí se na Gleasonově stupnici. Čím méně diferencovaná rakovina je, tím horší je prognóza.
• Stupeň znamená velikost rakoviny - jestli je lokalizována nebo se rozšířila i mimo prostatu. Čím rozšířenější rakovina je, tím je horší prognóza.

U mužů s rakovinou prostaty je šance na přežití alespoň 5 let velmi vysoká.

• Podle American Cancer Society, 92% mužů s těmito druhy rakoviny přežije nejméně 5 let.
• Většina rakoviny prostaty je pomalu rostoucí, což dokazuje skutečnost, že 67% mužů s rakovinou prostaty přežije nejméně 10 let.
• Někdy se však rakovina prostaty šíří a roste rychle. Pro vyléčení se je proto nezbytná časná diagnostika.

Pokud je pacient starší a má i jiné zdravotní problémy, může být velmi vhodné počkat než se onemocnění vyvine.

• Léčba může být škodlivější než rakovina.
• Platí to zejména v případě, že předpokládaná délka života pacienta je méně než 10 let.
• Starší muži trpící rakovinou prostaty mohou zemřít na něco jiného, například srdeční onemocnění, ne pomalu rostoucí rakovinu prostaty.

Pacient a jeho rodina by měli tuto otázku konzultovat s urologem.

Podpůrné skupiny a poradenství při rakovině prostaty

Život s rakovinou představuje pro muže, jeho rodinu a přátele mnoho nových výzev.

• Každý muž se bude pravděpodobně obávat toho jak rakovina ovlivní jeho samotného a jeho schopnost žít normální život - starat se o svou rodinu a domov, udržet si práci, přátele a moci provádět činnosti, které ho baví.
• Mnoho lidí má pocit úzkosti a depresi. Někteří lidé mají pocit zlosti a nenávisti, jiní se cítí bezmocní a poražení.

Většině lidí trpících rakovinou pomáhá mluvit o svých pocitech a obavách.

• Přátelé a členové rodiny mohou být velmi nápomocni. Mohou váhat nabídnout svému blízkému podporu, dokud neuvidí jak se s ní on sám vyrovnává. Nečekejte dokud to udělají. Dejte jim vědět, že o svých obavách mohou mluvit.
• Někteří lidé nechtějí své blízké zatěžovat, nebo chtějí o svých obavách raději mluvit s nezaujatým profesionálem. Sociální pracovníci, poradci, nebo kněží mohou být nápomocni, v případě, že člověk chce diskutovat o svých pocitech a obavách ohledně rakoviny. Urolog nebo onkolog by měl být schopen někoho doporučit.
• Mnoha lidem trpícím rakovinou pomohl rozhovor s jinými lidmi, kteří mají rakovinu. Sdílení svých obav s ostatními, kteří se ocitli ve stejné situaci může být pozoruhodně uklidňující. Podpůrné skupiny lidí s rakovinou může být k dispozici prostřednictvím zdravotnického zařízení, v němž se pacient léčí.